Náš tým na republice: úctyhodný boj do posledního gamu. Díky!

Mladší žactvo Sportclubu má za sebou nejzdařilejší vystoupení řevnických týmů na mistrovství ČR v historii. Rokem 2006 počínaje tomu bylo již pošesté, kdy se Řevnice na republiku dostaly. A tentokrát za sebou naši nechali opravdu výraznou stopu. V utkání s favoritem z Modřan sice 3:6 prohráli, byli ale nesmírně houževnatým a kvalitním soupeřem. Utkání, kdy jsme na gamy prohráli jen 95:97, končilo až těsně před osmou hodinou večer, kdy už měla ostatní družstva vše dávno za sebou. V následujících řádcích přinášíme postřehy trenéra a vedoucího soutěžních týmů Michala Mottla:

Vynikající výkon předvedla Radka Hadrabová, Petr Bělohlávek dokázal bravurně zvládnout tlak, i soupeře, neuvěřitelný zápas hrál Hugo Hovorka. Všichni pak do puntíku dodržovali linii, kterou jsme si vytyčili na přípravném soustředění. Problémy, s nimiž se hráči potýkali v průběhu středočeské ligy, se podařilo eliminovat. Díky tomu jsme dokázali předvést výkon, jenž nás přiblížil na dohled osmičce nejlepších týmů republiky. Prohráli jsme, ale se vztyčenou hlavou, byli jsme opravdu blízko…

O postupu týmu našeho mladšího žactva na MČR se definitivně rozhodlo výhrou v posledním kole středočeské ligy. Ještě před koncem tohoto utkání vlastně začala příprava – hned po získání klíčového pátého bodu byli hráči konfrontováni s nastavením do dalších dní. Bylo třeba vyřešit katastrofální stav v zásadních aspektech výkonu. Týmové soustředění pak pokrylo poslední dva dny před středečním odjezdem do Zlína, kde se mistrovství tradičně odehrává. Družstvo se na našich kurtech dělilo o prostor s účastníky týdenního standardního kempu a hrálo tak přes poledne a později odpoledne ve dvou blocích. Úvod vždy obstarala debata nad základními body, jež byly po týmu vyžadovány. Týkaly se vesměs přípravy mentální, samozřejmě i několika mála zásad v oblasti čistě herní. Druhý den jsme zvedli tempo a bylo evidentní, že děti přeci jen vstřebávají předkládanou matérii. Všichni si dali krátký, intenzivní trénink s Tondou Štěpánkem. Po přesunu do dějiště akce tým absolvoval ještě společný trénink přímo na místě. Bazén, večeře a společná rozehrávka ráno, pak už jsme čekali, koho nám přidělí los.

Vzhledem k nasazování týmů dle jejich bodové síly bylo jasné, že budeme první „pod čarou“ a tudíž nenasazení, hrát tedy musíme s papírově silnějším soupeřem. Abychom šli štěstí trochu naproti, vyfotili jsme se na kurtu č. 13 a na losování nominovali M. Tvrzskou, protože kapitán M. Mottl tuto disciplínu tradičně neovládá. A podařilo se, Míša vytáhla LTC Modřany 2005 – z palety možných soupeřů toho relativně nejhratelnějšího (mohli jsme hrát třeba s Plzní, jež nakonec prošla až do finále).

Zápas se odehrával na třech kurtech poněkud netradičně umístěných tak, že naši hráči hráli buď úplně na samostatně položených dvorcích, nebo vedle utkání jiných týmů. Chlapeckou část koučoval M. Mottl, dívčí M. Tvrzská. Hned po pár gamech prvních setů začalo pršet. Přerušení vyloženě nesedlo A. Tvrzské, po solidním úvodu nedokázala po pauze navázat a po ztracené úvodní sadě jí ta druhá vyloženě protekla mezi prsty. Petr Bělohlávek hrál solidně, výsledkově ale tahal stále za kratší konec. Po přerušení za stavu 1:3 prohrával již 1:5, udržel ale nervy na uzdě, dotahoval balón po balónu, odvrátil nepočítaně setbolů soupeře, až se najednou propracoval v tiebreaku k vlastnímu. Neproměnil. Set prohrál. Vydržel a hned od úvodu druhého setu začal dominovat. V neuvěřitelné jízdě se vezl až do konce a soupeři nadělil dva kanáry!

Mezitím se odehrávala neuvěřitelná bitva v zápase Huga Hovorky. Ten začal vlažně, naštěstí mu to došlo hned po úvodních dvou míčích zápasu a nastala jízda. Ve skvělém tempu hraný zápas nabídl infarktové drama. Hugo dokázal urvat první set 7:5, druhý stejným poměrem ztratil. Za stavu 4:3 a 30:15 pro Huga byl zápas už podruhé nadlouho přerušen pro déšť. Mezitím Radka Hadrabová nedala své soupeřce nejmenší šanci (6:1 6:0) a v pauze jsme tak jako tým vedli 2:1. Touto dobou už byla ostatní souběžně hraná utkání buď rozhodnutá, nebo pár míčů před ním.

V čase 15:15 hodin nastupovali ke svým zápasům Honza Michálek a Oskar Nejedlý, těsně nato se na kurt dostal k dohrávce i Hugo Hovorka. Na Oskarovi se projevila nervozita a bojoval hlavně sám se sebou. Přesto se dokázal v závěru druhého setu neuvěřitelně zvednout a protivníka potrápit, ztratil ho poměrem 4:6 – celkově 2:2. Zatímco Hugo bojoval o každý míč, Honza vyhrál první set. Napětí by se dalo krájet. Chvílemi to vypadalo, že Hugo už soupeře srazil, ten se ale nakonec vždy oklepal a soustavným tlakem získával mírně navrch. V rozhodující sadě došlo nakonec na tiebreak. V něm už Hugo na Š. Ječmínka (mimochodem svého deblového partnera z turnajů) nestačil a přes vynikající výkon zápas ztratil. Přestože Hugo dokázal část výměn hrát aktivněji a ani v ostatních nehrál „zanďoura“, byl výsledek fér. Celkově 2:3.

Honza Michálek na vedlejším kurtu dřel, jak mohl, bojoval o každý míč po celou dobu zápasu, překonal i svalové problémy, vítězství přesto nakonec bral favorizovaný soupeř. Celkově 2:4.

Tehdy už byla na kurtě děvčata se čtyřhrou. Naše byla mírnými favoritkami. První set dle toho vypadal, vyhrály jej 6:2. Pak ale přišel útlum, menší aktivita a bylo zle. V situaci, kdy už jsme nesměli prohrát jediný zápas, šla dívčí čtyřhra do supertiebreaku. Modřanská dvojice se dokonce propracovala k mečbolu, klinickou smrt jsme ale přestáli a díky výhře děvčat zůstali ve hře. Celkově 3:4.

Vyhrát tak bylo třeba obě chlapecké čtyřhry. Začínalo se v 18:00 (!). Petr Bělohlávek s Oskarem Nejedlým měli na „jedničce“ paradoxně asi lehčí soupeře, podařilo se jim vyrovnaný první set uhrát v tiebreaku. Hugo Hovorka s Honzou Michálkem dělali, co mohli, k vítězství ale měli blíže soupeři. Přes veškerou snahu a ocelové nervy zápas ztratili 3:6 4:6 a poslali tím Modřany do čtvrtfinále. První čtyřhra už se vlastně dohrávala s povinnosti, těžko se hledala motivace. Naši nakonec v supertiebreaku prohráli i ji, celkově tedy konečných 3:6.